V roce 2007 přišla čtyřiadvacetiletá studentka Berlínské univerzity umění, Klára Jirková, s originálním nápadem tetování, které jsou schopni „vidět“, tedy dotykem přečíst, i nevidomí, tzv. Braillova tetování. Autorka tohoto nápadu navrhuje, že pokud by bylo písmo umístěno na dlaních, kde by bylo možno jej přečíst při podání rukou, měli by slepí možnost se mezi sebou lépe rozeznat.
Jak je tato záležitost realizována? V podstatě se nejedná o kérku v pravém slova smyslu, ale spíše o silikonové, ocelové či titanové implantáty miniaturních rozměrů, které jsou chirurgicky vpraveny pod kůži a tvoří tak trojrozměrný obrazec, který je možný přečíst jako Braillovo písmo. Další alternativou by mohl být branding, nebo-li vypalováním vytvořené jizvičky.
Nápad je to určitě zajímavý, ale má to své mouchy. Braillovo tetování jako forma identifikace mezi nevidomými je naprosto bezdůvodná, neboť takto postižení lidé se mezi sebou snadno dorozumí řečí a jsou schopni identifikace díky hlasu. Dalším zádrhelem je to, že zde mohou nastat problémy ve fázi hojení, kdy je vyšší pravděpodobnost, že se implantát pod kůží posune. S tímto by měl každý jedinec předem počítat. A nakonec se ještě nabízí otázka, do jaké míry je tato forma modifikace účelná, když je potřeba dotyků, tj. vpuštění si cizího člověka do intimní sféry?
http://www.klaara.net/
Žádné komentáře:
Okomentovat